Zdravím, ráno jsem se probudila, byť ne svou vlastní vůlí, a první, co jsem spatřila před svým obličejem, byl obličej mého ročního kocoura. Jako by to bylo včera, co jsme si ho přivezli domů, ach jak krásné časy. Abych to uvedla na správný směr, nikdy jsem nebyla zastánce koček, jsou to arogantní mrchy a kdykoliv něco udělají, ještě se k tomu hrdě postaví...
Ani bych nevěřila, jak se mi poslední dobou uleví po psychické stránce. Protože když mi bylo nejhůře a já se rozhodla s tím něco začít dělat, tak jsem si byla jistá, že to nebude tak rychlé a že to bude běh na dlouhou trať. Už jen kvůli tomu, že se tato světová situace nelepší a zkrátka nevidíme světlo na konci tunelu. A už...
Jsem člověk, který byl celý život zvyklý na neustálý pohyb věcí kolem mě. Zábava sem, kino s přítelem tam, občas nějaké to vysedávání po hospodě s přáteli, výlety, zkrátka všechno díky čemu můj život nikdy nespadnul do stereotypu ani přes to, že jsem ještě nedávno trávila většinu času ve škole či v práci. Vlastně s odstupem času mi i ta škola opravdu...
Vlastně ani nevím, zda je tento článek dobré vydávat jako první. Nu, když už jsme ale u toho... Člověk by nevěřil, jak rychle ten čas utíká. Tehdy mi bylo 14 let a přede mnou byly přijímačky na střední školu. Moc dobře si pamatuji, jak jsem si říkala, že hned po nich se zase vrátím a budu psát jako předtím. No, a ony mezitím...
