Vlastně ani nevím, zda je tento článek dobré vydávat jako první. Nu, když už jsme ale u toho...
Člověk by nevěřil, jak rychle ten čas utíká. Tehdy mi bylo 14 let a přede mnou byly přijímačky na střední školu. Moc dobře si pamatuji, jak jsem si říkala, že hned po nich se zase vrátím a budu psát jako předtím. No, a ony mezitím utekly čtyři roky života na střední škole. Čím blíže je moje nadcházející maturita, tím větší kus času věnuji samozřejmě všemu ostatnímu a v tom mě to napadlo - opět se vrátit.
Ale řekněme, že jsem spíše nováček, neboť hodně se toho za ty poslední roky změnilo a popravdě nastavit šablonu, což mi nikdy předtím nedělalo problém, bylo pro mě peklo na zemi. A ještě jeden rozdíl tu je - dříve sem se schovávala za pseudonym, ale tentokrát už ne. Abych se vám tedy představila...
Asi bude stačit, když budete vědět, že se mi říká Andy a jsem studentka posledního ročníku gymnázia se snem, že snad v říjnu bude stát na půdě historické katedry, když se tedy všechno podaří, jak má. Ale nemůžeme předbíhat.
